březová alej

Příběh jedné hospody a jedné rodiny. Seibtovi provozovali Břízu přes padesát let, tradici přerušil až konec války

Konec druhé světové války v Liberci přerušil hodně tradic. Jednu z nich mapuje i hospoda Březová alej, tehdy Birkenallee. Tu dlouhých 55 let provozovala jedna rodina. Jenže Seibtovi museli v roce 1945 skončit, hospoda dostala český název a fungovala až do dnešních dní. Nyní tradice hospody končí úplně, koncem března totiž zavřela a budou zde byty.

V roce 1874, kdy byla Bříza postavena, v okolí moc domů nestojí a třeba nedalekou Výšinu postaví až za zhruba čtvrt století. Poloha na rozhraní dnešní Husovy a Jizerské ulice je ale pro hospodu jako dělaná. Chodit sem mohou místní a pro pocestné směřující nahoru do Rudolfova a Jizerek skýtá vítaný odpočinek a posilnění před další cestou.

Kdo byl prvním majitelem hospody, tenkrát samozřejmě s německým názvem Bikenallee, to nevíme, stavební archiv je v tomto skoupý na informace. Hospodu ale od devadesátých let 19. století až do konce druhé světové války provozovala jedna rodina, Seibtovi.

Prvním hostinským z rodu Seibtů se stal Josef Seibt, hospodu převzal ve třiceti letech, dlouho si ji ale neužil. Zemře těsně před Vánoci roku 1898 v osmatřiceti letech. A je to jen jedna tragédie, jen půl roku před tím rodičům umírá na záškrt teprve dvouletý syn Wilhelm. Birkenallee ale Seibtovi neopustí. Vdova se o dva roky později znovu vdá, bere si Antona Lesta z Bílého Kostela a hospodu provozují dalších dvacet let. Mají spolu dvě děti, syn Anton se narodí ještě v roce 1900 a jako dospělý nejspíš žije ve Vratislavicích. V roce 1902 se Lestovi dočkají dcery Marie, i ta ale ještě jako miminko umírá.

Po Lestovi se opět vrací jméno Seibt. Hospodu totiž přebírá Emil Seibt, druhý syn vdovy Seibtové z prvního manželství. A nevede si vůbec špatně, k hospodě si v roce 1927 přibírá ještě kavárnu Café Mesl v Riegrově ulici. Hospodu v Jizerské ulici navíc nechá přestavět a zvednout o jedno patro, k tomu dojde ve třicátých letech. Tak Břízu známe do dnešních dní.

Jak dlouho by v ideálním světě rodina Seibtů Birkenallee provozovala, to už se nedozvíme. Víme jen to, že Emil Seibt vydrží dvacet pět let. Ano, rok 1945 je jeho posledním, po válce už německý občan hospodu provozovat nemůže

Hospoda dostává české provozní i české jméno, z Birkenalle je Březová alej, Emila Seibta pak střídá národní správce Jaroslav Antoš.

Hospoda přečká všechny krize. Od šedesátých let se stává oblíbenou pro studenty, kteří mají nedaleko na Husovce koleje, navíc koncem sedmdesátých let se staví koleje nové jen pár desítek metrů dál. Od 70. let se tu konají legendární zábavy, hospodu vede pan Bednařík. 

Osudnou se jí nakonec stane až rok 2021. Po dlouhé covidové krizi už poslední majitel Jan Mareš oznamuje, že končí. Jako důvod uvádí stáří a odmítá, že by za koncem byl fakt, že hospody už skoro rok nemohou normálně fungovat. Dům je na prodej a nový majitel s hospodou nepočítá. Historie Birkenalle a posléze Březové aleje končí po 147 letech.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *